Prezentace indického ekonoma Shailendra Raj Mehty, na niž upozornil Tyler Cowen, mi připomněla jeden aspekt reformy vysokých škol v České republice, který se v debatě vyskytuje jen okrajově: zapojení absolventů do správy a financování univerzit. Mehta se v prezentaci ptá, co stojí za úspěchy amerických univerzit ve světových žebříčcích. Jako důvody se většinou uvádí bohatství americké ekonomiky, velikost země, vládní podpora vzdělávání, velká konkurence či vysoce rigorózní způsob výběru profesorů. Všechny tyto faktory určitě hrají roli v tom, že mezi nejlepšími dvaceti univerzitami na světě jich je naprostá většina z USA.
Podle Mehty stojí za úspěchy amerických univerzit ještě jeden faktor: to, že kontrolu nad jejich fungováním mají absolventi. Ti zasedají v různých dozorčích a správních radách a spolurozhodují o směřování a dalším rozvoji univerzity. Od školy mají již odstup a záleží jim především na jejím dobrém jménu a na tom, aby si své renomé udržela. Mají zájem především o dlouhodobý rozvoj a úspěch školy. Studenti a profesoři se z definice věci musejí více zajímat o každodenní problémy univerzitního života, protože bezprostředně ovlivňují jejich život. Z pohledu absolventů jsou takové problémy spíše malicherné, zajímá je hlavně promyšlený plán expanze v podobě výstavby nového vědeckého centra a najímání těch nejlepších profesorů. Dobrý zvuk jména školy vrhá zpětně dobré světlo i na ně – a naopak.
Ruku v ruce s mocí jde v USA ale i odpovědnost. Absolventi univerzity nejen kontrolují, ale také je částečně financují. K dobrému bontonu patří své alma mater čas od času poslat dobrovolný příspěvek. Jeho výše samozřejmě záleží na tom, jak se člověku v práci finančně daří. Kromě celkové vybrané částky je pro univerzitu ale velmi důležité, aby přispělo co nejvíce absolventů. Univerzita se zároveň aktivně snaží od absolventů peníze získat, mimo jiné tím, že jim zasílá pravidelné informace o úspěších studentů, profesorů i dalších absolventů.
Má alma mater, Harvard, z peněz od absolventů staví nové učebny, laboratoře nebo je používá na stipendia pro studenty. Mimochodem, právě minulý týden mi do poštovní schránky dorazily hlasovací lístky pro volby členů dozorčí rady. Za pár týdnů pak očekávám tradiční jarní bombardování emaily s žádostí o finanční příspěvek. Dárcovství své škole se v USA ale neomezuje pouze na univerzity. Zprávy o životě školy a každoroční žádost o příspěvek dostávám i od střední školy z Tennessee, na níž jsem absolvoval roční stipendijní pobyt. V dozorčí radě sedí, jak jinak, absolventi.
Vytrhávání jednotlivých aspektů fungování vysokoškolského systému z jejich kontextu je vždy ošemetné. Historický vývoj a nastavení amerických univerzit se od těch českých v mnohém diametrálně liší. V zapojení absolventů do fungování univerzit by se ale české školství inspirovat mohlo.
V souvislosti s reformou vysokých škol se mluví o nutnosti změnit správu a řízení škol. Dozorčí a správní rady (částečně) složené z absolventů by mohly představovat potenciální částečné řešení. A pokud panují obavy z politického vytunelování univerzit, rady mohou volit samotní absolventi.
